Miniatury: Oheň tání

 Oheň tání

 

     Trochu opožděně se vracím k náhlému oteplení z 24. 1. 2018. Ještě ráno jsme na Churáňově měli 83 cm sypkého sněhu. A před 16 hodinou SEČ mi průměr na latích ukázal smutnou hodnotu 68 cm břečky. Maximální teplota se vyhoupla na 4,2 °C, což samo o sobě není tolik. Vlažnému vzduchu však pomohlo i mrholení a vítr s maximálním nárazem 17,7 m/sec.

 

***

 

     V lese se tání projevuje hustým deštěm a pleskavými lavinami z rozpouštějících se sněhových duchen. Popojdu kousek do nitra smrčiny. Propadám se těžkým sněhem s pevnou krustou popadané námrazy. Svírá mi nohy až po kolena. A pak stojím a dívám se, jak kosé paprsky proletují do lesního interiéru. Sváří někdo posvátné ozdoby na klenbě? V jejich napnutých svazcích letí dolů kapky jak vodní okuje. Propadají níž a níž po větvích, visí v jehličí jak za stopečky, chvějí se, jen jen spadnout až úplně dolů. Připomínají ozdravnou perličkovou lázeň a vskutku, místy se zdá, že opět kloužou vzhůru podél drsné kůry a léčí stařecké suky smrků.

     Hned si vybavuju kouzelný popis podobného jevu od Františka Švantnera: „I nejslabší pohyb byl pro ně povážlivý, protože měly hladká lůžka a samy byly pečlivě vybroušené a zakulacené, a tak v nich napřed křísly blesky, zasvítily jako svatojánské mušky, a třebaže všechno kolem se vlnilo jásáním a zářením, jejich světla byla nejpronikavější, přímo jako malá slunce; potom se kutálely po stéblech k zemi, ale hned zase vyskakovaly zpátky na lístky, jako by je někdo vystřeloval, prodíraly se mezi brebentícími plamínky, běhaly sem tam jako živé stříbro…“ (Nevěsta hor)

 

oheň tání

 

***

 

     Jak zvolna pohybuju hlavou, oslňuje mě krůpěj větší než ostatní. Její svit je nazlátlý a připomíná rudého obra na noční obloze, třeba Antares, Aldebaran nebo Betelgeuse. Nemohu se od toho svitu odtrhnout. Pozorně se dívám, je možné, že mi odtamtud někdo posílá bezeslovné znamení. Ostatní krůpěje pohasínají, ustupují před touto jedinou, která však nyní září jen pro mne. Ani člověk stojící vedle mě by ji takto neviděl.

     Naslouchám větru v korunách. Kdykoliv sílí, zpozorním. S malou prodlevou se dolů spouští další houf kapek, které mi dopadají na bundu. Za chvíli jsem promočený lijákem, přestože je obloha takřka jasná. Jen na jihu se drží oslnivá vata föhnové zdi a na severu se matně zbarvuje nízká duha. A na východě přetéká z Plání mlha v podobě oblačné peřeje. Neslyšně hučí do údolí pod Zadov a během sestupu se rozpouští na závětrné straně v teplejším a sušším vzduchu.

 

Text a foto: Roman Szpuk


 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení  

 


MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

 

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi 

 25. Domov

26. Táta

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně

29. Fenka a okoun

30. Duha

31. Cestou z Najmanky na Radost

32.Žluna

33. Rehabilitace

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána

38. Hvězdy a psík

39. Malá ťapkající holčička

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr 

42. Pouť na Luzný

43. Jaké má oči? 

44. Nejmanka u Hrbu 

45. První sníh 

46. Úplňková noc

47. Jepice

48. Herwart a Empedokles

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta

52. Flöhturm

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}