3

Miniatury: Kohlschachten

Kohlschachten

 

     Cesta z prken nás vede přes slatě. Volné plochy mezi trsy kosodřeviny jsou zbarvené rezavě až temně rudozeleně, podle toho, kde převládá borůvka a kde vlochyně. Zarůstající tůně se zbarvují do zlatova. Míjíme malá bažinná jezírka. Jsou temně modrá a každé z těch zasněných ok si hýčká blankytně modré šídlo chránící čistotu spatřeného. Poletuje nad svým malým domovem a je zvědavé i na tvá štíhlá ramena.

1     Na jednom jezírku pluje osamělá kachna. Je krotká a hned se k nám blíží. Čeká nějakou dobrůtku, jako by plavala na rybníku někde na návsi.

     Nízkým bukovým lesem plným zkroucených a různě propletených kmínků vcházíme na pastvinu Kohlschachten (1 150 metrů nad mořem, název vznikl od dřevěného uhlí, které se tu asi vyrábělo). Vstupujeme do starodávného zámeckého parku. Mohutné buky a javory připomínají sochy gigantů, z jejichž původní podoby zbyly jen trupy plné svalů, otoků a šlach. Výrony hustého listí pátrají oblohou po předpovědi prvních podzimních mrazů. Některé větve odumřely, jiné rostou vodorovně bez jakékoliv opory a skrz některé kmeny se otevírá průhled jako branami ve tvaru mandorly.

     Cesty se nezachovaly, jen jediná vede napříč sedmi a půl hektarovou loukou. Nás ale cesty nelákají. Postupujeme po okraji pastviny, tam, kam na nás turisté nevidí. Obcházíme výstavní prostor soch, stromy stokrát polámané a znovu obrostlé novými svěžími větvemi. Jen do mohutných kmenů se zapisují všechny paměti bouří, vichřic a mrazů. A nejsou snad mezi nimi i zářezy zpráv od už dávno mrtvých pastevců? Pokrouceniny těchto poselství už nikdo nerozluští. Je možné o nich jen snít.

     Kam se poděl zámek? A kde jsou zahradníci pečující o sestřih keřů a úpravu pískových pěšin? Nic tu po té okázalosti a upravenosti nezbylo. Zámek se vznesl do oblak. Nebo to byl klášter? Možná z podobného bujení hmoty čerpal inspiraci opat Suger ze Saint-Denis, který vypínal svoji architekturu z materie k nehmotnému světlu Nejvyššího. Zprostředkoval lidem lux mirabilis (podivuhodné světlo) sestupující skrze sacratissimae vitrae (nejsvětější okna) zpět dolů. Jeho protivník Bernard z Clairvaux, krutý potlačovatel dogmatických odchylek své doby a předchůdce inkvizice, vnímal všechnu okázalost jako překážku na cestě k meditaci a duchovnu: „Najdeš mnohem víc v lesích než v knihách. Kmeny stromů a kameny tě naučí víc než nějaký mistr.“ A jako se střetli dva největší duchové rané gotiky v pohledu na posvátno, tak i zde se úsilí země vzepřelo tíze času, který shora tlačil na výstupné proudy dřeva, srážel dolů větve, lomil klenby, nutil je vrátit se k zemi a kamení, vmodlit se prsty zpět do hlíny, travin a borůvčí, uzemnit se poznovu. A zůstala tu jen zuřivá oddělení klášterní knihovny, bolavé skráně jurodivých madon po korunovacích, vyvrácené hlavy světců a obrazoborců bušících do tváře Michelangelova Davida.

     
 

***

 

 

Pastvina tu existuje už od roku 1733. A na jihozápadě se zvedají jiná dvě ňadra, dvojvrchol Roklanu a Roklance, který se zdá být tak blízko. Tajemství, které ponese tato louka po zbytek své existence, pošeptá možná jen těmto dvěma vrcholkům, až je mlhy a mračna zahalí a až se na podzimních větvích usadí první námraza. Jsou to tajemství, jež zůstanou neprozrazena, má rozechvělá pastýřko.

     Ptala ses ty nebo já, může-li strom spáchat sebevraždu? Někoho z nás ta otázka napadla při pohledu na pahýly a rozštípené kmeny, jejichž mohutné větve leží v travinách, co kostry arch. Jejich boj o život je příkladný. Stane se, že se buk zlomí, ale dokud zůstane jen jedním kořenem spjatý se zemí, sebere znovu vůli k další existenci, nabere si energii z útrob hlíny a pošle ke slunci nové větve a pupeny. Copak se strom někdy ptá na smysl své existence a jestli má důvod v ní pokračovat dál?

     „Strom spáchat sebevraždu nemůže,“ říkáš. „Může se ale sebeobětovat.“

     To jsi mi řekla a já se zamyslel nad rozdílem mezi sebe-vraždou a sebe-obětováním. Buď se strom rozhodne druhému uvolnit cestu ke světlu, nebo přestane ve světlo věřit.

 

{gallery}vimperk/2018/09_zari/novminiatura{/gallery}

Text a foto: Roman Szpuk 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

15. Chodím furt v pantoflích 

16. Toto místo 

17. Celé jaro  je erotické  

18. Na Brantlově dvoře

19. Socha Rodina 

20. České středohoří a Šumava 

21. Hýlové a blesk  

22. Bělásek a děti  

23. Omývání barev 

24. Bolest křídel  

25. Slunovratova noc 

26. Květina nezradí svůj květ

27. Barvy čaje  

28. Ještěrčin ocácek 

29. Střet dvou vášní 

30. Zatmění  

31. Pavlínka

32. Perseidy 2018

33. Sarančatům sklaplo

34. Prokletí milenci 

35. Zanechávaje příbytek otevřený  

36. A měla jsem tě ráda? 

37. Vážka rudá 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

  

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných

{jcomments on}