Poklady

     Slunce už rozpustilo ranní jíní, po kterém zůstaly v trávě krůpěje. Každá z nich hraje všemi barvami spektra. Jsou to poklady – jeden se ve třpytu připodobňuje druhému, a přesto nekopíruje. Každý třpyt je jedinečný jak odlesk ve vitráži či scintilace Síria.
      O kus dál dovádí chlapec s dívkou. Mají stejné červené bundy a strkají se ke břehu říčky. Jak půvabné jarní hry!
      Na druhém břehu sedí za budovou sklárny dělníci a vychutnávají si kávu. Jsou to dva muži a dvě ženy. Jedné z žen září na hlavě zlaté vlasy. Druhá žena si stoupá za ni a cuchá ji. Také muži se přidávají k cuchání. Aha – je to paruka. Sluneční příčesek. Teď putuje z ruky do ruky jak poklad, jak vlasaté slunce, jakých jsou ve vesmíru miliardy miliard.
      Ale největším pokladem je malé dítě, které jeho maminka veze pyšně ve sporťáčku.


 
 

     ***

     Vzpomínám na osamělé večerní autobusové nádraží ve Staších. Čekám tu na autobus do Vimperka.
     Přichází mladá žena s batoletem. Přebaluje ho přímo na lavičce.
     „Bobek,“ komentuje maminčino počínání zlatovlasá holčička.
    Autobus přijíždí ve chvíli, kdy ještě maminka není s prací hotova. Musí vzít holčičku na ruku, přes druhé rameno přehodit kabelu s narychlo naskládanými plínkami a oblečením, pak se ještě jednou vrací pro plyšáka, který jí spadl na zem, nastupuje, platí, malá si nedělá nic z toho, že má nahý zadeček, kouká zvědavě po cestujících a pak už jen slyším zezadu její hlásek.
     „Sama,“ volá. To se snaží pomoci mamince s oblékáním.
     „Čau! Pápá!“ To zdraví lidi za oknem.
     „Bééé.“ Teď volá na ovečky u Zdíkovce.

Foto a text : Roman Szpuk 

MINIATURY Romana Szpuka :

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

 8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky