Miniatury: Něžné objetí

Něžné objetí

 

     Čtu vzpomínky manželky posledního hajného z Březníku. Na jednom místě popisuje paní Vrabcová, jak nosí k hranici poštu pro ty, kteří emigrovali a nechali v Čechách své příbuzné. A pak zvolna vstupuju do jejího prožitku, který tak dobře znám z Boubína, prožitku o to dojemnějšímu, že šlo o její poslední cestu k hranici.

     Paní hajná poprvé hledí k Alpám a snaží se vyjádřit, co vidí. Ale není to excelentní popis vzdálených rozervaných horských štítů a ledovců, žádný příval metafor a skvělých přirovnání, naopak, o samotných vrcholcích se tam nemluví. Řeč je o krystalech vznášejících se v povětří a o barvách. To, co paní hajná popisuje, je paradoxně takřka na dosah. A je to ryzí poezie, tajemství, které základní motiv dalekého obzoru omotává průsvitnou rouškou barev a třpytu. A pak následuje objetí s jejím průvodcem, tiché a něžné, neboť existuje krása, kterou v úplnosti můžeme prožít jen s tím, jehož srdce je nám náhle tak blízko, blíž, než cokoliv z toho, co nás z přírody tak dojalo.

 

 

***

 

     „Pod sportovní bundou přímo na srdci jsem nesla balíček se čtyřmi dopisy. Byly to právě dopisy od vzpomínajících rodičů a v nich byla slova, která dokázala pohladit na duši a povzbudit. Nahrazovala skutečná objetí, políbení a vřelé pohledy. Hřály mě a já netrpělivě spěchala úzkou vyšlapanou cestičkou. V tom slyším kroky našeho poštovního doručovatele oblečeného do zelené kamizoly lesáka. Spěchal mi naproti, přestože čekal svého kolegu, mého manžela. Volal na mne ze vzdálenosti asi pěti kroků ztišeným hlasem: Dobrý den! Už jste viděla tady odtud někdy Alpy?

     Bohoušek (manžel) již ano, já ne. Je to prý nádhera, která je k vidění jen málokdy. Při jasném počasí červánky zažehnou všechny krystaly, ve kterých je ta krása zakletá. Tak tomu bylo i dnes. Běželi jsme ještě pár kroků a na malé plošince se naše kroky zastavily. Kam oko dohlédlo, viděli jsme široširé lesy, ani jednu střechu, ani paseky, jen a jen tmavou zeleň lesů. Po celé šíři horizontu se rozkládal pruh růžovofialových křišťálových krystalů diamantů a nad ním zažloutlý proužek jako slabý plamínek a nad tím vším už jen nádherná modrá obloha. Takový nedozírný kus přírody, složený jen z těch čtyř barev!

     Uprostřed té krásy jsme byli jen my dva. Stáli jsme tiše, neschopni najít slova, která by tuto krásu dokázala vystihnout. Naprosto okouzleny touto nádherou se náhle naše pohledy střetly a s pocitem spřízněných duší milujících přírodu jsme našli jediný způsob, jak prožít tento božský zážitek: Něžné objetí a jediné něžné políbení, jaké dáváme nově narozenému děťátku.“ (Emilie Vrabcová – Z mého života na Březníku) 

 

nezne objeti

 

 

Text a foto: Roman Szpuk 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení  

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog 

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

 

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi 

 25. Domov

26. Táta

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně

29. Fenka a okoun

30. Duha

31. Cestou z Najmanky na Radost

32.Žluna

33. Rehabilitace

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána

38. Hvězdy a psík

39. Malá ťapkající holčička

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr 

42. Pouť na Luzný

43. Jaké má oči? 

44. Nejmanka u Hrbu 

45. První sníh 

46. Úplňková noc

47. Jepice

48. Herwart a Empedokles

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta

52. Flöhturm

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}