Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Včera nás navždy opustil Král Šumavy

     Včera nás opustil Král Šumavy

     

     JUDr. František Talián 

     

     

     

    001Narodil se 7.3.1948 ve vesničce Boubská u Vimperka na Šumavě v rodině, která byla v padesátých letech minulého století z politických důvodů násilně vystěhována na odlehlou samotu, což mělo na jeho dětství a vnímání zásadní vliv. 15.11. 2018 pohaslo slunce a na věčnost šlo spát. 

     

     

     

    Ke studiu na gymnáziu nedostal doporučení, proto vystudoval strojní průmyslovku v Písku a po maturitě několik let pracoval manuálně jako montér. V roce 1968 byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou dostudoval v roce 1974. 

     

     

     

    Po právnických studiích začal pracovat v legislativním odboru Ministerstva zdravotnictví ČSSR, odkud musel z politických důvodů odejít. Živil se překládáním knih pro děti, jako topič, uklízeč, jako knihovník... 

     

     

     

    Sametová revoluce znamenala velký obrat v jeho životě. Vrátil se k právnické praxi a zasedal v soudním senátu pro událost 17. listopadu 1989. Stal se prezidentem České sekce IBBY - Společnosti přátel knihy pro mládež při UNESCO. 

     

     

     

    Od listopadu 1989 soukromě podnikal v oboru nakladatelství školních učebnic a na rodné Šumavě i v oboru hotelnictví. Mimo jiné vydává týdeníky Naše rodina a Učitelské noviny. V letech 1967 - 1971 publikoval své verše v měsíčníku Divoké víno. Účastnil se na básnickém almanachu Pohledy a výrazně časopisecky publikoval. Jeho pořady probíhaly v Poetické kavárně Viola, v Mikro (poetickém) fóru, Památníku národního písemnictví a na dalších místech až do roku 1977. Od té doby až dosud již nepublikoval. 

     

    Střídavě žil v Praze a na Šumavě. 

     

     

     

     dopis talian

    Trilogie Františka Taliána 

     

    Milý pane Taliáne, 

     

         rukopis Vaší knížky mě zaujal. Ty básně či obrazy, které se mi zvlášť zalíbily, jsem zatrhal tužkou. 

         Obraz v básni Soumrak je překrásný. Ostatně není jediný. Podobných je tam více. Pokuste se o větší básně. Chtělo by to místy mohutnější, širší vyznění. 

         Jinak mě naplnila knížka radostí z Vašeho velkého talentu. Buďte však skromný a pokoušejte se o nové verše. 

     

    Pěkně Vás zdravím, tisknu Vám ruku a přeji Vám nejlepší. 

     

    Srdečně

     

    Jaroslav Seifert

     

     

    downloaddento-jsem-ja

     

    POVÍDKA BEZDOMOVECKÁ

    (ukázka z knihy Opožděná inventura) 

     

         Je o mně všeobecně známo, že chodím oblečený jako šupák. Asi proto, že se tak cítím dobře. Všichni moji řiditelé chodí jako ze škatulky v uniformách obleků, mému židovskému finančnímu poradci se říká „ inženýr Armani” - ale já....

         Žena mi stále domlouvala, ale já jí na to odpovídal: Znáš to staré, židovské úsloví - „žij na svoje poměry, šať se pod svoje poměry, ale svou ženu miluj nad svoje poměry” -, čimž jsem ji vždycky dostal. 

         Pámbu ví, že jsem nechodil jako šupák schválně. Prostě jsem se tak cítil dobře. Zajímavé však bylo, že když jsem přišel někam na jednání s kohortou svých dobře oháknutých ředitelů a poradců, protistrana se vždy neomylně obrátila na mne, na šupáka, jako na prvního. 

         Jednou, bylo to v létě, opustil jsem s nechutí pavouka své sídlo a šli jsme s mou ženou do blízkého obchodního domu něco nakoupit. Před obchoďákem stál jako obvykle bezdomovec, přes ruku štos bezdomoveckého časopisu Nový prostor. Znal jsem ho - byl čistý a upravený - kolikrát jsem od něj ten časopis kupoval - mě se vždycky líbilo, když někdo pro sebe něco dělá.

         Poslyšte - oslovil jsem jej, dejte mi dneska celý ten balík Nového prostoru - kupuji ho od vás. Bezdomovec radosti povyskočil, odběhl ke kámošům na pivko a já jsem si přehodil štos Nového prostoru přes ruku a posadil se na špinavou malou zídku vedle obchoďáku. Má žena mezitím odešla nakupovat a já jsem dokonce pár čísel Nového prostoru prodal - za poloviční cenu-, když v tom přicházel ON: můj židovský spolužák z fakulty, pan advokát Jiří Wassermann, v obleku jak ze škatulky, naleštěné botky, košili vyladěnou s kravatou i oblekem, člověk vyhlášeně bohatý a současně vyhlášený Harpagon. 

         Franto - volal na mě už z dálky, co ty tady děláš? - Dostal jsem nápad. Ale Jiří, povídám mu, ty víš, žě jsem byl hodně ustaraný - ohlídat majetek, když lidi tak kradou, starost, co s ním bude, až já nebudu, trpěl jsem neurózou, nespavostí, utrhoval jsem se na ženu, nakonec pak syndrom vyhoření, bez radosti ze života, nesvobodný a stále v napětí - však to znáš. A tak jsem jednou udělal řez.......(pokračování  v knize) 

     

     

     

    Sdílet