Miniatury: Tchořovické rybníky

 

 

Tchořovické rybníky

 

 

 

       Někde na konci chodby se ozývá ostrý zvuk kovu narážejícího do talíře. Snad je to sestra, která sklepává do kýble zbytky jídla. Ten zvuk je ostrý, letí jak šípy chodbou až ke mě a probíjejí se mi do hlavy. Z chaosu do chaosu kdosi tak střílí nazdařbůh. Tóny stoupají v menších než čtvrttónových intervalech. Všichni andělé už sestoupili, Jákobe, ti poslední už stoupají a je konec navštívení.

V rohu u automatu na kávu se ozývá usedavý pláč. Sedí tam Jana. Držím ji za ruce.

“Mě se tolik stýská po dětech.” Slyším v útržcích mezi vzlyky.

“A nemůžu je vidět. Odstěhovaly se ode mě.”

Mlčím. Naprosto nevím, čím bych jí potěšil, mámu, která přišla o děti a už podruhé se tu pokusila vzít si život.

“To on mi je vzal. Ponižoval mě, že se tahám s cikány. Vyhodil mě na ulici.”

“Nemůže tě přece jen tak vyhodit.”

“Může. Nebyli jsme manželé. A byt patřil jemu. Žila jsem v azyláku pro matky s dětmi, ale ony tam se mnou nechtějí bejt. Já se chci zabít, abych už měla pokoj.”

“Kolik je tvým dětem?”

“Dcerce dvanáct a synovi sedmnáct. Syn je jeho nevlastní a stejně chce být u něj. Že tam má kamarády.”

Jana pláče, z nosu jí teče, tak jí přináším papírový kapesníček. Na jejím zápěstí vidím krvavé šrámy, jak se pokusila podříznout.

 

 

 

 

       Přijela jsi mě navštívit do Lnář hned na Nový rok 2020. Je skoro jasno, ve stínu vydrželo i jíní a nad komíny ve vesnicích se vznášejí těžké mlžné pásy. Snad je to kocovina po půlnočních ohňostrojích? Ne, tohle má na svědomí tlaková výše a inverzní situace.

       Parkujeme v Tchořovicích. Obcházíme zdejší vodní plochy, nejprve míjíme po levici Dolejší arybník, kde nás baví pozorovat úsilí kachen lezoucích namáhavě z vody na ledovou plochu. Pak odbočujeme k rybníku Radov. Leží tu na sobě klády a na řezu jedné z nich vytváří na letokruzích jakási světlá plíseň takřka dokonalý obraz ciferníku včetně rafiček, které ukazují za dvě minuty čtyři. Je-li to znamení, chybí podstatná informace, totiž kterého dne se týká. Pak se zastavujeme u malého dřevěného domečku zakleslého mezi kmeny bříz. Dveře jsou pobity prkny. Okolí porostl barvínek a ve slunci se lesknou kulaté plíšky měsíčnice roční jinak též zvaného měsíční penízek. Rostlina připomíná kytici zářivých rybích šupin. Opodál stojí druhá bouda. Je o ní opřené vypelichané koště, trochu jako ocas starého kohouta. Staré koště špatně mete, napadá mě hned parafráze známého přísloví.

       Jdeme přímo proti slunci. Na břehu rybníku Vytanovy nám stojí v rozhledu rákos obroubený bronzovou září slunce. Všechny hladiny už tu pokrývá led, od kterého se v plné síle odrážejí paprsky a oslňují nás.

“Měli jsme jít ten okruh opačným směrem,” říkáš, “aby nám slunce svítilo do zad.”

       Odbočujeme ke zpola vypuštěnému rybníku Velký Pálenec. Voda ustoupila a odkryla širokou písečnou pláž. Daleko, až na druhém břehu hází otec s malým synem na led kameny. Tu a tam se nějaký proboří. Zvuk tříštícího se ledu a ujíždějících ker rezonuje celou hladinou až k nám. Nějaký pes zahnal srnku po ledu a vystouplých balvanech až doprostřed rybníku. Pod kopýtky praská led. Snad se nebohá neutopí. Našli jsme mezi kameny škebli. Je velká, dokonalá, ale s sebou ji brát nechceš, prý bude smrdět. Je těžká, ale možná jen plná písku.

       A už se vracíme k Tchořovicím. Ze břehu rybníka Smyslov se nám otevírá pohled na celý klášterní komplex a nyní ústav pro nebohé choromyslné. Pluje na mírně zvlněné krajině jak osamělá dominanta a memento pro všechny, kteří si o sobě ještě stále myslí, že jsou normální. Prodíráme se rákosím. U Starého rybníka křižujeme čerstvě mokré stopy vydry. Zřejmě vylezla z odvodňovacího kanálu nebo propusti. Ťap ťap k rybníku a zpátky do kanálu.

       Slunce už zapadá, v jeho posledních paprscích dělají nad rybníkem oblouk labutě. Bzukot jejich křídel a těžká těla ve mně budí respekt jako nízko přeletující sovětská transportní letadla v srpnu roku 1968. Nad tchořovickým letištěm krouží ve vývrtkách dokonalý model tryskáče. Do vsi se vracejí ženy, houfy dětí a psi. Představuju si, jak asi všichni prožili své Vánoce.  

 

 

 

Text a foto: Roman Szpuk a Dagmar Heberleinová

 

{gallery}Jitka/rok2020/leden/tchorovice{/gallery} 

 

 


 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

 

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce

 

 

 


 

  

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

 

 

 


  

 

 MINIATURY Romana Szpuka 2017 :  

 

 

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 

 

 

{jcomments off}