Malý postřeh z jednání zastupitelstva


Malý postřeh z pondělního jednání zastupitelstva

      V pondělí jsem se společně s ostatními kolegy zastupiteli zúčastnil jednání zastupitelstva, jehož předmětem bylo mimo jiné i rozhodování o schválení rozpočtu města na rok 2023 a výše ceny vodného a stočného od ledna příštího roku.

 

 

      Při diskuzi o návrhu rozpočtu se k jeho obsahu kriticky vyjádřili pouze zástupci hnutí JIHOČEŠI 2012. Vadilo jim mimo jiné, že běžné výdaje rozpočtu, kam vedle samotných nákladů na chod městského úřadu patří především výdaje na opravy a provoz veřejných služeb jako údržba komunikací či provoz sportovišť nebo veřejného osvětlení, jsou dle jejich názoru příliš vysoké a měly by být, na rozdíl od výdajů do investic, sníženy.

 

 

      S uvedeným názorem lze jistě souhlasit. I když se s kolegy z hnutí JIHOČEŠI 2012 asi neshodneme na tom, jak takového cíle dosáhnout. Nesouhlasíme s jejich doporučením omezit provoz některých sportovišť, jako vždy třeba zasněžování na Vodníku. Naše koalice nechce úspor primárně dosahovat snižováním kvality veřejných služeb nebo omezováním provozu sportovišť, a to ještě jen na úkor některých z nich.

 

 

      Myslíme si, že úspor je nutné dosahovat tím, že budeme hledat a využívat moderní a chytrá řešení, která sníží náklady na spotřebu energií. Aniž by došlo k omezení provozu nebo podstatného snížení kvality služeb. Proto kupříkladu hledáme cesty jak využívat střechy městských objektů pro umístění fotovoltaických panelů, snažíme se co nejlevněji nakupovat elektřinu nebo hledáme dotační možnosti pro modernizaci prvků veřejného osvětlení tak, aby byly úspornější a efektivnější. Při provozu sportovišť zase chceme prověřit možnosti kofinancování jejich provozu z dotačních zdrojů, o které mohou žádat jednotlivé kluby.

 

 

      O to více mne proto překvapila navazující debata s kolegy z hnutí JIHOČEŠI 2012 o návrhu na navýšení vodného a stočného v důsledku objektivního nárůstu provozních nákladů. Zástupci hnutí JIHOČEŠI 2012 nezpochybňovali předloženou kalkulaci provozovatele, kterou zdůvodňuje nutnost navýšení vodného a stočného. Přesto však požadovali, aby k navýšení ceny nedošlo a zvýšení nákladů neslo ze svých prostředků město. Tedy z těch provozních prostředků, tvořících běžné výdaje rozpočtu města, proti jejichž navyšování se při debatě ohledně rozpočtu města tak vymezovali.

 

 

      Za naší koalici proto potřebuji uvést, dříve než bude obsah diskuze zase překroucen a dezinterpretován, že požadavek na to, aby výše vodného a stočného odpovídala skutečným nákladům na provoz vodovodů a kanalizací, vychází z podstaty našeho pojetí správy města.

 

 

      Město by podle našeho názoru nemělo plošně dotovat služby tohoto charakteru, neboť pro to není žádný rozumný důvod. Na rozdíl od některých jiných opatření, kdy se město snaží snížením ceny dosáhnout jiného efektu. Třeba snížení dopravní zátěže v okolí Lidlu ve špičkách tím, že budeme motivovat obyvatele, aby využívali MHD a podobně.

 

 

      Finanční prostředky, které by takto bez dalšího přidaného efektu město vynaložilo, by následně chyběly právě pro možné investice do veřejné infrastruktury, případně na jiné plánované akce. Přitom schválené navýšení vodného a stočného představuje pro jednoho obyvatele zvýšení výdajů o cca 37 Kč měsíčně. Z tohoto pohledu se nám proto požadavky některých zastupitelů města, aby ze sociálních důvodů město nepřistoupilo k navýšení ceny, jeví jako obyčejný populismus.

 

 

      Lze jistě souhlasit s jejich argumentem, že se uvedené opatření dotkne řady domácností, pro které může znamenat finanční komplikaci. Podle našeho názoru je ale takové komplikace nutné řešit právě cílenou pomocí těmto domácnostem.

 

 

       Nikoliv dotovat cenu vodného a stočného plošně, tedy i těm domácnostem, které uvedené navýšení bez jakýchkoliv problémů zvládnou, či podnikatelům. Ke kterým, mimochodem, někteří zastupitelé tolik volající po zachování ceny, patří. Troufám si tvrdit, že pro většinu obyvatel města navýšení nákladů na vodné a stočné o 37 Kč měsíčně nepředstavuje takovou finanční zátěž, která by je nějak omezovala v jejich životních standardech. Naopak, pro město by se v případě zachování ceny vodného a stočného jednalo o výdaj téměř 3 mil. Kč. A to už jsou peníze, za které se ve městě dá vytvořit nebo provozovat leccos smysluplného. Třeba právě zimní stadion nebo zasněžování v areálu na Vodníku, které plně využívají nejen dětské a mládežnické sportovní kluby či naše sportovní gymnázium, ale i velké množství vimperské veřejnosti.

 

 

Tomáš Samek


{jcomments off}