Život hostinského na Třístoličníku

Zwischen Einsamkeit und Dauerstress – das Leben des Dreisesselwirts

 

 

 

 

pohled z tristolicniku

Pohled z Třístoličníku/ Blick aus dem Dreisesselberg> Lucie Rambousková © www.sumava.eu

 

 

Mezi samotou a trvalým stresem – život hostinského na Třístoličníku

 

 

 

Třístoličník  Frank Tiedtke to má k nejbližším sousedům více než 7 kilometrů.

Taková vzdálenost dnes už není díky motorizovanýpomocníkům žádný problém. A přesto se člověk na vrcholu Třístoličníku občas že cítit dost osamělý. Hlavně v zimě, když silně sněží a fičí onen pověstný vítr z Čech, je hostinský na horské chatě prakticky odříznutý od okolního světa. „Jistě, že pak člověk přemýšlí o tom, co by měl dělat v případě nějaké nouze“, říká 52letý muž, který je od loňského prosince nájemcem v restauraci na Třístoličníku. Tam nahoře, ve výšce 1 333 metrů, není ani internet ani televize. Telefonní linka mívá občas své „výpadky“ a mobilní síť je více než nedokonalá. Bilance Franka Tiedtkeho za poslední tři měsíce je přesto veskrze pozitivní: „Cítím se tady moc dobře.“

 

 

 

 

Od 19. prosince je rodák ze Straubingu novým hostinským v horské chatě na Třístoličníku.

Frank Tiedtke si ve výšce 1 333 metrů Bavorského lesa dobře zvykl.

 

tiedtke1
Úplnou novinkou však 
tahle hora Bavorského lesa pro rodáka ze Straubingu není. Profese servisního technika ho na Třístoličník zavedla poprvé už před 19 lety. Jedenáct let pravidelně navštěvoval rodinu bývalého hostinského Nussera, která patřila k jeho zákazníkůmTiedtke tak byl také svědkem vývoje v německo-česko-rakouském pohraničí, a to hned ve dvou ohledech. 

Na jedné straně prošla velkou proměnou samotná příroda: po orkánu Kyril se v zasažených porostech rozšířil kůrovec. Třístoličník pak odhalil svou nahotu, teď ji však už čím dál víc začíná znovu zahalovat dorůstající mladý les. Rány minulosti se začínají hojit.

 

 

 

Často mi zbyde jako jediný společník „Gustík“ 

 

Na druhé straně se však také civilizace citelně přiblížila nenarušené horské přírodě – se všemi svými pozitivy i negativyTřístoličník zůstává pro návštěvníky trvale magnetem, dokonce existují jeho skuteční fanoušci. „Mnozí by však nejraději dojeli autem až přímo na vrchol“, sděluje Tiedtke a v jeho hlase se jasně ozývá nelibost. O takovém „umělém pseudoturismu“ nemá valné mínění, i když je pro něj jako pro hostinského výhodné, že je restaurace dostupná i autem. Sám je však nadšeným pěším turistou a vždycky býval častým návštěvníkem vysokých poloh Bavorského lesa. Od okamžiku, kdy nastoupil do svého nového zaměstnání jako hostinský na Třístoličníku, je pro něj ale čas na výlety do přírody mnohem vzácnější – „bohužel“.

 

 

 

 

Při návštěvě redaktora Hog’n na ístoličníku ukázala tato hora Bavorského lesa svou neutěšenou, šedou tvář

 

Nanejvýš v hodinách, kdy je sám – třeba brzy ráno, pozdě večer nebo ve dnech, kdy je špatné počasí – vyráží ve svém novém domově na malé pěší výlety: Kamenné moře patří k jeho nejoblíbenějším místům. V poslední době s ním pobývá stále častěji také dceřin pes „Gustík“. „Rodina mě navštěvuje téměř každý víkend. Tady nahoře se jim líbí“, říká Frank Tiedtke, když sedíme v jeho útulné hospůdce. Právě dnes, kdy v údolí prší a na vrcholcích padá sníh, moc hostů nečekal a personál pustil domů. Jenže ono to obvykle dopadne jinak, než si člověk myslel. „V poledne mě tady málem podupali“ – důkazem jsou hory nádobí, které ještě bude muset umýt.

 

 

 

24/7 – Hostinský na Třístoličníku – zaměstnání na plný úvazek

 

Člověk je tady sám – ve výšce 1.300 metrů nad mořem to platí obzvlášť. Menší opravy nejsou pro mě problém – ačkoli občas už překračují obvyklé schopnosti restauratéra. Když tu nejsou hosté, je na tyhle práce časApropos čas: zdá se, že tady v horách čas opravdu běží o něco pomaleji – zvlášť když Frank Tiedtke nemá běžné prostředky pro rozptýlení, jako je internet nebo televize. „Dřív jsem byl člověkem, který nemůže bez televize žít“, vzpomíná. „Ale teď se bez ní docela dobře obejdu. Jediné, co mi chybí, jsou zprávy. Aktuální dění jde tak nějak mimo mě.“ Je pravda, že odtud „shora“ se zdají problémy tam „dole“ mnohem méně dramatické nebo docela nicotné? Proměňuje život na horách, spojený se samotou a stresem ve chvílích největšího náporu hostů, charakter člověka? Na tyto otázky ještě neumí rodák ze Straubingu odpovědět. Po pouhých třech měsících leží ten „minulý“ život ještě příliš blízko.

 

 

 

 

Historie horské restaurace na Třístoličníku, jejímž vlastníkem je sekce lesního spolku Třístoličník

 

 

Ve svém předchozím životě pracoval Tiedtke vedle svého povolání také jako externí zaměstnanec a kuchař na slavnostech Gäubodenfest. Deset náročných dnů, kdy se všechno točí kolem práce a člověk si musí všechno ostatní odepřít, jak říká. A teď, v klidu přírody na vrcholu Třístoličníku, nevidí dvaapadesátiletý muž žádné velké rozdíly mezi tehdejší prací při slavnostech a svým současným zaměstnáním. Stejně jako tenkrát má práci na plný úvazek – 24 hodin 7 dnů v týdnu. Jako hostinský na Třístoličníku má sice stejně jako každý jiný restauratér své otevírací hodiny, přesto je tady člověk se svým povoláním tak nějak ženatý. „Jsem tady pořád, jezdím jenom tu a tam do Neureichenau nebo kousek dál, abych nakoupil.“ Ve špičce jsou takové výlety „dolů do údolí“ spíš výjimkou, to tam pak musí jet zaměstnanci a vyřídit, co je potřeba. Pak je hostinský k hoře doslova připoután.

 

 

 

Dočkáme se brzy také paní hostinské?

 

Pro rodáka ze Straubingu, který je z oblasti Gäuboden zvyklý spíš rovinu, není život v horách žádný problém. Nevadí mu ani to, že musí trávit většinu času bez rodiny. Brzy by se to však mohlo změnit. Jeho žena ještě musí vyjasnit, „jak technicky vyřeší svou práci“. Jestli všechno klapne, mohla by tady být brzy i paní hostinská. Obě děti stejně neustále dojíždějí a pravidelně navštěvují tatínka v Bavorském lese. „Vlastně jsem celkově šťastný. Nic mi nechybí.“

 

 

 

 

Nájemní smlouvu jsem nejdřív uzavřel na dva roky.

Ale zatím se neobjevil žádný důvod, proč nezůstat déle …“

 

Přispívá k tomu i fakt, že v horách Bavorského lesa našel jistý druh své nové „rodiny“. Ať je zima nebo léto, lyže nebo horská kola – už po třech měsících má Frank Tiedtke své štamgasty. Patří mezi něWilly Gödelkterý ve svém článku  pro Hog’n pod titulem „Horská chata Třístoličník: Nástupce rodiny Nusserových už je vybrán“ kritizoval zápach z toalet uvnitř budovy. Frank Tiedtke k tomu říká, že o problému věděl podařilo se mu ho díky dostatečnému větrání a odpovídajícímu množství vonných přípravků dostat pod kontrolu. Se stavebním stavem horské chaty je celkově spokojen – ačkoli „vždycky se dá něco vylepšovat“. Jeho prvním velkým projektem bude obnovení ubytování v domě. „Máme v plánu vybudovat nouzový východ. Pak by tu už hosté mohli zůstávat i přes noc, což bych velmi uvítal.“

 

 

 

Třístoličník je pro něj lecčímne však přestupní stanicí

 

tiedtke2

 

Hostinský na Třístoličníku Frank Tiedtke se psem „Gustíkem

 

 

Z toho, co bylo řečeno i z celkového postoje Franka Tiedtkeho je jasné, že horská restaurace na Třístoličníku se 150 místy k sezení není pro tohoto muže přestupní stanicí. Sám to potvrzuje slovy: Nájemní smlouvu jsem nejdřív uzavřel na dva roky. Ale zatím se neobjevil žádný důvod, proč nezůstat déle …“ 

 

 

Helmut Weigerstorfer, hogn.de

 

 {jcomments off}

 

 

 

Vaše reakce, připomínky, komentáře, náměty a podněty k daným tématům můžete redakci zasílat na: info@sumava.eu