Husité navzdory přesile vyhráli
Dva rybníky nesoucí jména Markovec a Škaredý byli dnes svědky nelítostných bojů. Rekonstrukce bitvy u Sudoměře (letos je to už 596 let od skutečné události) probíhala dnes na místě, kudy před téměř šesti stovkami let táhly husitské vozy, křižovníci a železní páni (katoličtí šlechtici)…
Více než stovka bojovníků se i letos zapojila do historického festivalu, který připomněl jeden z nejslavnějších okamžiků našich dějin, kdy Jan Žižka s hrstkou husitů slavně zvítězil nad jízdou křížovníků a katolických pánů.
Nenudil se nikdo z návštěvníků, pro děti byl připraven celodenní zajímavý program. Kromě dobového tábora se hosté mohli projít historickým tržištěm, sledovat šermířské souboje, rytíře na koních, krásné tanečnice i sokolníka. Za doprovodu historické hudby nevadilo ani pošmourné počasí, ke skvělé atmosféře přispělo bezesporu výborné občerstvení pro malé i velké.
Hlavním pořadatelem byl tradičně Plzeňský Landfrýd, spolu s nimi se o úspěch celé akce zasloužili spolupořadatelé : obec Čejetice, projekt Jižní Čechy husitské, kapela Strašlivá podívaná, skupina Renegáti (program), šermířská skupina Gotika, tradiční historick jednotka 35. pěšího pluku Pětatřicátníci a další spolupracovníci. Všem patří poděkování za zdařilou akci pro stovky spokojených návštěvníků, mezi kterými nechyběl hejtman Jihočeského kraje, starostové okolních měst a obcí a další hosté.
Součástí akce byl také tradiční vzpomínkový akt u památníku Jana Žižky, rovněž za účasti významných hostů, který zahájil hlavní odpolední progam.
-red, foto Zdeněk FORMÁNEK-
{gallery}vimperk/2016/fotky_zdenek_formanek/brezen/sudomer_bitva_zizka/{/gallery}
Z historie:
O průběhu událostí z 25. března 1420 existují čtyři více či méně podrobné písemné prameny různé výpovědní hodnoty. Nejvýznamnější z nich je svědectví Husitské kroniky literáta Vavřince z Březové, který byl přímým účastníkem husitských válek. Jeho zprávy jsou obecně přijímány jako spolehlivé a díky tomuto textu mnozí historici zastávají názor, že ve funkci vrchního velitele kolony husitů tehdy nebyl Jan Žižka, ale Břeněk Švihovský. Žižka byl patrně hodnostně vedle něho a řídil takticko–operační záležitosti spjaté s bitvou (výběr terénu, vozová hradba) a pochodem kolony.
.. v den zvěstování Panny Marie, což den 25. měsíce března, pan Břeněk ze Švihova, Valkoun z Adlaru a Jan Žižka s jinými bratřími, přívrženci přijímání z kalicha, se svými kněžími a zejména Václavem Korandou a Markoltem, kteří se zavřeli proti královským v městě Plzni, jak je výše připomenuto, míříce z Plzně na Hradiště, ustoupili panu Václavovi z Lešna, podkomořímu království, z města Plzně pod podmínkami výše uvedenými, napadli je svrchujmenovaní královští lidé nepřátelsky mocnou rukou blízko Sudoměře u jednoho rybníka. Když se tedy strhla srážka a táboři se obklopili vozy, mnozí z obou stran padli a mnozí byli zraněni a mezi nimi byl pan Břeněk v čele bitevního šiku zabit. Když konečně zápas trval několik hodin, ustoupili královští okolo západu slunce z bojiště, zajavše třicet některých bratří, které dal mincmistr v poutech odvésti do Hor. (Vavřinec z Březové, Husitská kronika)
….
Po dosaženém vítězství se husité, jejichž velení pravděpodobně teprve v této chvíli převzal Jan Žižka, rozhodli přenocovat na bojišti. Druhého dne pohřbili své mrtvé, raněné zanechali v okolních vsích a přesunuli se k hradu Újezdu, kde setrvali po dva dny. Krátce na to se o vítězství dozvěděli na Táboře a vstříc jim vyrazil menší ozbrojený oddíl, který je doprovodil až k Hradišti. Žižkovým příchodem na Tábor byla dokonána první etapa sjednocení husitských sil z jižních a západních Čech. O celkových ztrátách v bitvě prameny nehovoří, lze se však domnívat, že na obou stranách byly vysoké. Kronikáři zanechali pouze lakonickou informaci, že v čele kališníků padl Břeněk Švihovský a z královských byl těžce raněn mistr johanitů Jindřich z Hradce. Svému zranění v příštích měsících podlehl.
(red, cs.wikipedia.org)
{jcomments off}
