Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tla
31. července:
Tak tedy na rozloučenou s letošním červencem do třetice pohled z téhož boubínského místa – a samozřejmě jiný. Možno říci, …
… že s ohledem na současný i nejblíže očekávaný vývoj počasí se nelze ubránit obavám, …
… bude-li vůbec první srpnový superúplněk, o němž tu byla podrobnější zmínka včerejšího dne, zítra k zahlédnutí.
Vše totiž zcela rozhodně spěje k dešti a zatažené obloze.
Teplota si o jeden stupeň polepšila a jihozápadní vítr rovněž mírně vylepšil svou nárazovou rychlost – na 8,9 m/s (32,04 km/h).
Oblačná výzdoba noční oblohy se však stala – tentokrát již dole na Basumských lukách – přímo skvostnou kulisou dnešnímu východu stále ještě dorůstajícího Měsíce. Náležitá fantazie pak nemůže přehlédnout zcela nahoře tvář přímo démonického výrazu … co asi předznamenává? Zítřek ukáže, zda opravdu naplnění úvodem vyslovené obavy.
30. července:
Co naplat, ráno bylo co do barev a tvarů na obloze rozhodně zajímavější – přece jen v tom duchu navazovalo na včerejší večer.
Na druhé straně se však Šumavy v průběhu pozdního odpoledne poslední červencové neděle netýkaly meteorologické zvěsti o supercele s dramatickým krupobitím, jakého si “užili” Středočeši.
A tak zde byl k plnému vychutnání poklidný boubínský večer, …
… sice opět chladnější a provázený stále jihozápadním větrem, dnes nepatrně mírnějším – 8,3 m/s (29,88 km/h), …
… ale současně zkrášlený dorůstajícím superúplňkem. Jeho finální fáze již vyjde na první srpnový den ve 20:31, přičemž v tomtéž měsíci se objeví hned dvakrát – podruhé pro změnu přesně na konci – 31. 8. v 03:35 . Ač si to ve fotokokronice neříkáme zdaleka poprvé, připomeňme si, že superúplňkem je tato měsíční fáze zvána v případech, kdy se naše nerozlučné doprovodné nebeské těleso výrazně, resp. co nejvíce přiblíží k Zemi – v prvním srpnovém případě bude vzájemná vzdálenost činit 357309 km (konkrétně 2. 8. v 7:53, avšak v tom okamžiku bude Měsíc po svém západu, tedy již neviditelný), podruhé pak dokonce 357181 km (leč ani v tomto případě nebude přesně v daném okamžiku vidět, neboť ten nastane již 30. 8. v 17:52, kdy se Měsíc bude nacházet ještě pod obzorem; vynahradí nám to však právě v čase svého východu – 19:30 – načervenalým odstínem).
29. července:
Boubínské lesy jsou, jak vidno, stále krom jiného i místem ztrát a nálezů, svádějících občas docela k zamyšlení, jakým způsobem asi k té či oné ztrátě – jako např. tohoto trika zn. Puma – došlo.
Dnešní cesta vzhůru, lemovaná skvostnou oblačností, …
… však byla vedena cílem prozkoumat zejména vnitrozemský obzor, …
… třebaže všechny směry nabízely báječnou podívanou.
V návaznosti na 20. červenec, nesoucí se ve znamení cesty do Plzeňského kraje a v jejím rámci přinášející také obraz Boubína z věže hradu Radyně, panovala zvědavost, jak se v prodloužené linii rozhledny a Vimperka zjeví kdesi poblíž obzoru onen necelých jednaosmdesát kilometrů vzdušnou čarou vzdálený hrad.
Ačkoli byl obzor zanořen do jemného oparu, charakteristická silueta zříceniny s jedinou mohutnou věží se v dáli ukázala zřetelně čitelnou.
Ochlazení posledních dnů tu lehce podtrhoval i jihozápadní vítr o nárazové rychlosti 9,7 km/h (34,92 km/h).
Zmíněný opar dokonce na západní straně ukryl nejvyšší šumavský vrchol – Velký Javor, čímž načas rozdělil úlohu obzorové dominanty mezi Poledník (vedle nějž je vpravo ještě k zahlédnutí Falkenstein) a před třemi dny zde trojnásob připomínaný, z daného pozorovacího místa blíže situovaný Antýgl.
Již v těchto okamžicích krásná oblačnost nicméně slibovala mnohem více, …
… což úžasným pravým parheliem potvrdila již zpáteční cesta …
… a vše pak takto finálně korunovala …
… večerní obloha nad vimperským zámkem.
28. července:
Ano, opět nás i drobně zalévali, …
… ale krajina si to zjevně dokonale užívá.
27. července:
Poslední dobou si chvílemi více nežli sluníčka užíváme vody, ale za takováto a podobná ranní kouzla ta proměna počasí jistě stojí.
26. července:
Trojí pohled na Sokol či též Antýgl opticky nevypovídá o docela citelném ochlazení, …
… které ovšem k pravému létu rovněž patřívá …
… a kráse Šumavy pranic neubírá.
25. července:
Oproti včerejšku by jistě z hlediska zavedených zvyklostí byla ve fotokronice příhodnější tematická změna, …
… ale večerní proměny na vimperské obloze tak dokonale v rozpětí pouhých dvou hodin vystihly celé schéma počasí posledních dnů, …
… že protentokrát určitě stály za výjimku …
… z jinak obvykle praktikovaných pravidel.
24. července:
Ohnivé variace na obloze vždy potěší.
23. července:
Ještě před nějakými čtrnácti dny bychom podobné drobné praménky nacházeli jen stěží.
22. července:
Letošní léto rozhodně nebudeme v celkovém zpětném ohlédnutí hodnotit jako nevydařené.
Největší vedra povolila, ale stále se nejedná o nějaké dramatické výkyvy počasí, jakých jsme touto dobou občas bývali svědky v předchozích letech.
21. července:
Tak nás konečně neminuly bouřky za bílého dne … a hlavně na dané podmínky vysněný, docela poctivý vytrvalý déšť, který už zaléval nad rámec pouhého smočení prachu.
20. července:
Den jako malovaný, v němž blankytné nebe plné sluneční záře zdobí poměrně bohatá oblačnost, takže nepanuje úmorné parno, je jako stvořen k ideálnímu cestování. Cíle byly jasné – všechny v Plzeňském kraji, avšak nějakým způsobem spjaty s Šumavou. Pozornému pohledu k vrcholu nalevo od stromu určitě neunikne silueta hradu, resp. hradní zříceniny, jíž je Radyně poblíže Starého Plzence.
Třebaže navenek místo kdysi dvou dominantních věží nabízí jen jednu, navíc opticky nezastřešenou, čímsi tak trochu připomíná dobře nám známý Kašperk.
Však i zde byl, o pouhých pět let později, iniciátorem výstavby Otec vlasti – císař a král Karel IV. – a dílo prováděla s nemalou pravděpodobností tatáž stavební huť.
Zpola zaoblená věž se, jak již bylo řečeno výše, dnešních časů nedočkala, …
… takže upoutá jen svým kamenným dnem, pojatým jako hladomorna.
Zato dochovaná hranatá, zvaná Hrubá věž, vše vynahrazuje báječným rozhledem k šumavským vrcholům, …
… mezi nimiž neschází v celé kráse ani Boubín. Přesně v pomyslné bezmála jednaosmdesátikilometrové spojnici mezi ním a Radyní se pak nachází též Vimperk.
Hradní siluetu co charakteristickou dominantu celého širého kraje si můžeme vychutnat i z protější strany, a to přímo z dalšího, ještě staršího historického místa, totiž od staroplzenecké rotundy sv. Petra a Pavla, datované do 10. století. Může tedy pamatovat knížete Václava, příštího svatého patrona české země a českého národa.
Jak asi mohlo vypadat její okolí v oněch dávných dobách, nám ukazuje zmenšený model z parku Boheminium v Mariánských Lázních, který jsme si ve fotokronice podrobněji představili v loňském srpnu.
Ze Starého Plzence je to, co by příslovečným kamenem dohodil, do Plzně, v níž byl dnes hlavním cílem Ústřední hřbitov.
Své místo posledního odpočinku zde vedle dalších slavných osobností nalezl také spisovatel Karel Klostermann, jehož dozajista není nutno milovníkům Šumavy podrobněji představovat. Těm skutečně skalním pak určitě neunikla ani významná skutečnost, že totiž před čtyřmi dny – 16. července – uplynulo přesně rovných sto let od jeho úmrtí (v jihočeské Štěkni).
19. července:
Vida, jeden z majitelů zahrádek poblíže železniční trati z Vimperka do Volar se umístěním státní vlajky na sloupek oplocení dle všeho postaral o to, aby žádný z cestujících netápal, kterou zemí projíždí.
Aktuálně k tomu pohřimovalo, ale k sebeslabší bouřce, která by stála za zmínku, nedošlo.
18. července:
Večerní výjev na obloze jistě mluví dostatečně sám za sebe.
17. července:
Čím víc se Vimperk v těchto dnech bude probouzet čerstvě zavlažen shůry, tím lépe. Tyto ranní oblačné kulisy však neměly dlouhého trvání, poměrně brzy je přebily sluneční paprsky …
… a mimo jiné roztomile odhalily, co vše se může ukrývat pod andělskými křídly … nu, zde spíše křidélky.
16. července:
Po celkem slušné noční bouřce se vzduch opět rozehřál do blízkosti třetí desítky Celsiových stupňů, …
… takže v kontextu spíše ukrývání všeho živého do nejbližších stínů celkem nemálo překvapila …
… tato půvabná housenka otakárka fenyklového /Papilio machaon/, …
… jíž letní parno zjevně nepůsobilo pražádných překážek v cestě k záhonu s oblíbenou mrkví a koprem. Přírodovědci navíc dávno vypozorovali, že čím větší panuje teplo, tím kratší je doba do okamžiku, v němž z kukly vylétne jeden z našich největších a nejkrásnějších motýlů.
15. července:
Občas se naskytne příležitost obdivovat nejen důvtip a um našich dávných předků, …
… když třeba, jako v tomto případě, Sbor dobrovolných hasičů Horosedly slaví sté výročí svého založení, …
… ale využít při jednom i techniky zcela současné – vysokozdvižné plošiny – k pořízení snímku zmíněné vísky s Bobíkem a Boubínem coby obzorovými dominantami.
14. července:
Podobně jako včera se i dnes nabízí možnost zavítat do světa dřevěných šumavských soch, jen z poněkud jiného tematického světa. Člověk se totiž ptá, kdo jiný už byl Vimperku dlužen skutečnost, …
… že v rozmezí pouhých čtyř dnů město čelí dalšímu požáru, …
… tentokrát v samotném centru … https://www.sumava.eu/blog/2023/07/14/cerveny-kohout-uderil-podruhe/ .
13. července:
Vzbouzí dojem, že se zatoulal do přírody z nějaké obří šachovnice … ve skutečnosti však ukazuje cestu k svým živým bratrům na Hájnou horu nad Vimperkem.
12. července:
Krátce před třetí hodinou ranní se naplnilo meteorologické varování před bouřkami s ničivým krupobitím, které měly na naše území dorazit přes Německo, přičemž se v jádru zformovaly již ve Francii, aby leckde postupně nabyly supercelárního charakteru. Vimperk za daných okolností k svému štěstí zakusil všehovšudy především silný vítr a poměrně vytrvalý déšť, zatímco samotné bouřkové aktivity se celkem nevýrazně hlásily spíš z větších dálek.
Po rozednění dávala obloha najevo, že vedra posledních dnů by měla poněkud povolit …
… a svatý Florián, patron hasičů, kominíků, kamnářů, ba též hutníků, by mohl mít lepší podmínky co ochránce před suchem a ohněm. Však ještě i dnes jezdily hasičské vozy, nabírající stále vodu z Volyňky, do míst, kde se mu včera zmíněná ochrana naprosto nezdařila.
11. července:
Obrázek by mohl vypovídat o idylickém letním ránu, …
… plném slunečních paprsků, krásných barev a spokojených tvorů, lidské nevyjímaje.
Vimperský vzduch ovšem, což samozřejmě snímek neprozradí, nevoněl jen kouzelně rozkvetlými růžemi, …
… ale především spáleninou, neboť jedenácté červencové jitro přineslo městu ohnivé probuzení.
Jako by bylo v posledních dnech málo přírodního žáru, udeřil ještě ničivý živel … podrobnosti zde: https://www.sumava.eu/blog/2023/07/11/ohnive-probuzeni-2/ .
10. července:
Nefalšovaná letní vedra pokračují, na jihu zatím stále beze srážek. Ve stínu lesů, jako například na místě někdejší Orlovy Huti či lidově Orlovky – bývalé sklárny z 18. století, jejíž produkce našla odbytiště mimo jiné i v dalekém Turecku, je však lze přečkat velmi příjemně.
Podvečer ovšem nakonec přece jen ukázal i jinou tvář – bouřková vlna u rakouských hranic se drobně otřela též o Vimperk a přinesla vedle slyšitelného hřmění krátkou přeháňku. K důkladnějšímu zalití vyprahlých zahrádek sice nestačila, ale rozhodně za daných podmínek osvěžila.
9. července:
Ani sebevětší porce slibně se tvářící oblačnosti …
… nemusí být nutně zárukou, …
… že z ní spadne třeba jen jediná symbolická kapka. Šumavě je zatím souzeno žíznit.
8. července:
Druhý červencový sobotní večer neklamně věstí, že teplota příštích dní výrazně stoupne.
7. července:
Je všeobecně známo, že jedno z čelních míst mezi významnými umělci, jimž učarovala Šumava, náleží malíři, grafikovi, spisovateli a básníkovi v jedné osobě – Josefu Váchalovi (1884-1969). Stopy jeho tvorby ovšem zdaleka nenalezneme jen v našich končinách, nýbrž třeba v daleké Litomyšli, …
… kde na nás přímo v historickém centru města jistě mocně zapůsobí nejen velmi nápadná fasáda penzionu Paseka, …
… novodobě vyzdobená sgrafity na motivy Váchalových ilustrací k jeho Krvavému románu, …
… ale především Portmoneum, unikátní muzeum v domku někdejšího sběratele umění a nakladatele Josefa Portmana, …
… na jehož přání Josef Váchal ve dvacátých letech minulého století svým charakteristickým, velmi osobitým způsobem takto vyzdobil interiér zmíněného objektu. Mystické výjevy na stěnách místností, ale též na autorem vlastnoručně vyřezávaných součástech nábytku nezapřou Váchalovo svérázné vnitřní založení, jaké se zákonitě projevuje i v jeho dílech s šumavskou tématikou, zejména v nejproslulejším z nich – Šumavě umírající a romantické.
6. července:
Léto nám připomíná, že je krom jiného též ideálním časem pro výskyt nočních svítících oblak.
5. července:
Jen málokdo by asi dosavadní průběh letního prázdninového počasí nevnímal jako zcela dokonalý. Těšíme se maximální sluneční přízni, a to spolu s nejrozmanitějším hojným lučním kvítím, …
… stejně jako třeba zde s téměř krotkou rodinkou divokých kachen, možná jen lehce rozmrzelých na fotografa, že dnes nemá k nabídnutí žádný pamlsek, v jejich případě navíc nanejvýš skromně pojatý, neb danou roli bohatě splní kousek staršího rohlíku či housky.
Jedním slovem zkrátka idylka … ovšem přece jen s malou výstrahou, …
… jíž se v tom horku stává přibývající oblačnost. Klidně by mohla věstit bouřku.
A bylo tomu tak … jen s tou drobnou výhradou, …
… že celý poměrně rychlý vývoj sice rozhodně nepostrádal velkolepou teatrálnost, …
… nabídl řadu působivých fotografických motivů, …
… ale nakonec – všehovšudy za doprovodu několika symbolických dešťových kapek – zrovna tady, kde mohl vyústit ve famózní finále, vyzněl zcela do ztracena, zatímco jinde dle následných svědectví nešetřil všemi atributy poctivé letní bouřky.
Těch ovšem zůstal ušetřen i Vimperk, jemuž vše vynahradily fantastické večerní scenérie na obloze.
4. července:
Příroda občas umí pěkně zahrát na strunu našich citů, což je ovšem výlučně naším subjektivním problémem, neboť si vlastně nepatřičně emocionálně interpretujeme po svém zcela běžné působení neúprosných přírodních zákonů. Například zde bychom mohli uronit slzu nad tím, jak tragicky někdy končí milostné hrátky. Spodního z dvojice pářících se motýlů totiž právě připravuje o život spokojeně se přímo z jeho těla sytící příležitostný predátor z čeledi zlatohlávkovitých. Další myšlenkové pochody či závěry již ponechme na konkrétním vnitřním založení toho kterého čtenáře.
3. července:
Pozvolna nám na naší krásné Šumavě přibývá lokalit, …
… v nichž můžeme být svědky pilné práce zdárně se množících bobrů.
Charakteristické nezaměnitelné následky činnosti jejich ostrých zubů …
… jsou vlastně s ohledem na velikost a objem zpracovávaného dřevního materiálu v kontextu tělesných rozměrů milých vodních hlodavců bezesporu fascinující.
2. července:
Člověk sice rád tvořivě kouzlí s květinami, ale nejúžasnějším zahradníkem, …
… jakkoli jistě můžeme, ba musíme připustit spousty nejrozmanitějších polemizujících názorů, je každopádně sama příroda.
- července:
Nejedno ze zajímavých šumavských míst nám nabídne do skály vytesaný znak …
… schwarzenberské knížecí korunky spolu s loveckým rohem.
Nese jej i tzv. Větrná skála, označená navíc jakž takž ještě čitelným nápisem Wetterfels.
Krom jiného z ní bývala vidět též Polecká nádrž, dnes však raději téměř kvitujme s povděkem, že bohatý okolní porost pohled na polovypuštěné jezírko milosrdně povětšinou zakrývá.
